Být matkou je úžasné

Baša Štěvulová, bývalá snowboardistka
„Mateřství je pro mě úžasné už jen tím, že dokážu v sobě vytvořit malého člověka. Fascinující věc než těhotenství pro mě neexistuje. Nemám ráda řeči typu, že rodičovství znamená konec zábavy.

Když jsme Tobiáše čekali, často jsme si museli vyslechnout, jaké to bude, když se začne plazit, když začne chodit a podobně. Nevím, proč mají někteří rodiče potřebu strašit. Je to otravné a zase se dostávám k tomu, že je to tak náročné, jak si to sami uděláme.

Mám spoustu aktivit jako sport či cestování a mateřství je s nimi kompatibilní do takové míry, jak sami dovolíme. Když je pro někoho například cestování stresem ještě bez dětí, tak s dětmi to bude asi úplné peklo, neboť to samozřejmě umí být náročné.

V životě musíme dělat neustálé kompromisy. S dětmi je kompromisů trošku víc, ale všechno se pěkně dá. I cestovat, i sportovat, i vyběhnout sem tam na nějaký žuřík, ale důležité je, abyste s partnerem tvořili rovnocenný tým, a to se nám s Tomášem daří. Oba jsme se díky rodičovství naučili trpělivosti.“

Lucie Šoralová, zpěvačka, šansonierka
„Život s dětmi vás spíše nutí tvrdě usednout do reality a držet se při zemi. To je pro ženu, jakou jsem já, asi to nejtěžší. Musí následovat svůj sen, aby nechradla, ale zároveň musí být velmi reálná – tady a teď.

Ale nejvíc obdivuji ženy, které své děti vychovávají samy, protože to si vůbec nedokážu představit. Mateřstvím svůj život předáváte někomu jinému, ale těžko se to vysvětluje, protože ten pocit není přenosný a musí se zažít. Nelze vědět dopředu, jaké to bude.

Dovedete si představit management, činnosti kolem, ale člověka zradí vlastní pocity. Najednou nebudete chtít neodevzdat dětem všechno. I když vás to samým způsobem bude mučit. Na to se nedá připravit.

Mateřství je pro mě i neustálý strach. Velmi se o děti bojím a vím, že když vyrostou, budu se zase bát, že mě opustí, i když vím, že se to stane, tak se na to připravuji. Velice rychle si zvyknete na ten neustálý příval bezpodmínečné lásky.“

Vlastina Svátková Kounická, herečka
„Na výchovu je můj muž. Já moc vychovávat neumím. Sama jsem přišla až nedávno na to, co jsou to hranice a jak důležité je je mít. Pokud synům něco zakážu, za hodinu nevím, že jsem jim dala trest a oni jsou si toho velmi dobře vědomi.

Naopak, můj muž je ve své podstatě přísný, nekompromisní, tvrdý, ale dětem to vyhovuje. Respektují ho, nedovolí si porušovat pravidla. Nakonec se však vždy shodneme. Je důležité, aby děti viděli, že jeden za druhým stojíme, i když bychom danou situaci vyřešili každý jinak.

Vychováváme syny k samostatnosti. Nedávám jim talíř s jídlem až pod nos. Umí si nachystat jídlo sami, ráno si nastaví budík tak, aby stihli přijít do školy včas, chystají si sami svačinu i snídani, umí si uvařit těstoviny, vajíčka, umí jít na nákup, když je třeba.

Umí dát nádobí do myčky i ho vytáhnout. Každý má ve svém pokoji vlastní koš na prádlo, sami si perou a skládají oblečení do skříně a jednou týdně máme velký úklid celého domu, když vytírají schody, myjí umyvadla, vanu, utírají si prach v pokojích, odnášejí sklo, plasty a papír do tříděného odpadu.

Nedostanou to, na co si ukáží. Kapesní si musí zeptat, pokud zapomenou, nic nedostanou. A pokud chtějí nějakou hračku nebo věc mimo narozeniny a Vánoc, musí si na to našetřit a my jim přidáme polovičku z ceny.“

Olga Beständigová, krasobruslařka
„Mateřství mě vůbec nezměnilo. Tedy ano, jsem máma, mám zodpovědnost za malého člověka, ale mě to ve své podstatě nezměnilo a ani můj život se tím nezměnil. Jen se zkompletoval.

Být mámou je to nejúžasnější a nejkrásnější, co se mi mohlo stát. Myslím si, že žena by se stále měla věnovat sobě, svým zálibám a plnit své sny, protože život nám mateřstvím nekončí.

Jakákoli forma psychohygieny je velmi důležitá, abychom byli v psychické pohodě. Spokojená máma, spokojené miminko, partner a celé okolí.“

Kristýna Tormová, herečka
„Být na volné noze se dvěma dětmi je mnohem snazší, než kdybych byla někde zaměstnána na plný úvazek. Mám jasně stanovenou prioritu, kterou je ,mamováníʿ.

To mě baví ze všeho nejvíc a neberu práci, která by mi zasahovala do tohoto společného křehkého času s dětmi, který nám už nikdo nevrátí. Je to o hubu, ale pořád jsem přesvědčená, že to stojí zato.

Navíc jsem ještě zjistila, že se mezi ženami a matkami cítím dobře. Že jsme skvělá sekta. Tedy, setkáme-li se takové ty se stejným nadhledem a laskavým sarkasmem.“

Jana Kirschner, zpěvačka
„Minimálně v Británii je už na malé děti velký tlak na to, aby něčeho dosáhly. My s mým mužem se snažíme jít opačným směrem. Snažíme se je inspirovat a motivovat, jak dělat věci jinak.

Zejména můj muž je neúnavný otec. Někdy nevím, kde se v něm ta energie bere. Nemáme televizi, děti dívají jeden film do týdne a také nemají ani každý den dobroty.

Na první pohled to vypadá, že jim nedopřejeme, že jim dáváme spoustu omezení. No není tomu tak. Když děti mají nějak nastavený režim a pár pravidel, jsou také šťastnější. Naše dcery vypadají, že jsou takto spokojeny.

Na druhé straně u starší dcery už vidím, že ji začínají trápit věci, o kterých jsme my ani nesnili, nebo jsme se jimi zabývali až jako dospělí. Debatují o tématu kyberšikany, o obtěžování, ale také o sociálních sítích. Děti už vědí, že na internetu musí být opatrné.“

Zuzana Porubjaková, herečka
„Cítím, že mě mateřství změnilo. No to je normální. Priority se člověku přirozeně přehodí a získala jsem větší nadhled. A přestože je to klišé, je skutečně pravda, že člověk má jinou zodpovědnost, pozná další druh lásky, bojí se. To všechno se mi děje.

Zároveň však někdy toužím zažít jistou svobodu. Ale vrátit se zpátky už není možné a ve skutečnosti to ani nechci. Rodič zažívá obrovsky paradoxní pocity. Ale když člověk objeví jistou rovnováhu, je to super.

Neztratí sám sebe, ale ani se na všechno nevykašle a nezačne znovu žít svůj život před fází rodičovství. Důležité je vzít si z této zkušenosti co nejvíc. V mateřství se pro mě děje všechno mnohem intenzivněji, rychleji a všeho je mnoho.“

Lujza Garajová Schrameková, herečka
„Jsou situace, kdy večer uspávám dceru, protože má pořád ráda, když ležím vedle ní a držím ji za ručičku.

Když mám volno a nemám v hlavě žádné starosti, tak si uvědomím, že tohle je nejdůležitější. Dát jí ruku, když mě potřebuje, nebýt nervózní a v klidu s ní usnout. Ale pak jsou i dny, kdy ji uspávám a v hlavě mi víří myšlenky, co bych ještě měla večer stihnout.

Například bych ještě ráda umývala nádobí, přečetla si scénář na výrobu, zavolala mé mámě, abych si s ní promluvila. Když musím dělit čas mezi rodinu a práci, mám z toho občas depresi, neboť se nemohu naplno věnovat třeba jen dětem.“

Barbora Rakovská, moderátorka
„Když se Amia narodila, měla jsem čtyřiadvacet let. Pro mladou ženu, která do té doby pracovala v médiích, studovala, užívala si bezstarostného života, to byla obrovská změna.

To, že přišla do mého života, považuji za neskutečné štěstí. Myslím si, že jsem potřebovala styčný bod v podobě rodiny, mateřství, zodpovědnosti. Právě tato nová situace mě posunula tam, kde jsem dnes.“

Lucie Hurajová, herečka
„Určitě je to o úhlu pohledu, neboť jsou bezpochyby i přísnější mámy než já. Zařazuji se však spíše do kategorie přísná, ale milující.

Chci, aby mé děti věděly, že i když je kárám, vždy budu u nich stát, vždy je podpořím, vždy jim pomůžu v tom, co budou potřebovat. Jisté hranice a mantinely však musí být nastaveny.

To jim pomůže také v kontaktu s realitou. Moje děti mě naplňují takovou radostí, že mi vždy více energie dodají, než vezmou. I když jistý druh fyzické únavy při nich člověk samozřejmě pocítí.

Nejvíce se vždy těším z toho, když stihnu podělat všechny věci tak, abych se jim přitom zvládla plnohodnotně věnovat. Což je zároveň to nejtěžší.“